"Vyučen v oboru, v souladu se svým nejlepším svědomím stavím kamna s láskou pro lidi."

Nejsem kamnář od narození. Nikdo mne v raném dětství nezasvěcoval do řemesla. Má cesta začala teprve před několika lety, kdy jsme se s manželkou rozhodli pro výměnu panelákového bytu za 250 let starou chalupu u lesa. Pohodlí a bezstarostnost jsme vyměnili za svobodu a vlastní odpovědnost. Jsem hluboce věřící člověk se smyslem pro vnitřní harmonii a krásu, proto jsme nechtěli chalupu hyzdit moderními technologiemi, a pak následně řešit problémy s tím spojené. Chalupa tu byla dávno předtím a zaslouží si to, na co je zvyklá, co jí dělá dobře.

Vzhledem k tomu, že jsem o stavění nic nevěděl, začal jsem prostřednictvím všech dostupných zdrojů vstřebávat nové informace. Je zajímavé, že když začnete hledat, tak také najdete přesně to, co potřebujete. S pomocí internetu jsem našel svou novou cestu a životní lásku: hlínu, kámen, cihlu, dřevo, konopí a slámu. Díky těmto úžasným materiálům jsem se začal učit to, co naši předkové tak dokonale ovládali a dokázali z toho stavět krásné, pevné stavby, v kterých bylo teplo a sucho.

Ke kamnům mě přivedla má žena, která objevila na internetu stránky rekvalifikačního kurzu Kamnář – montér topidel v Horní Bříze s možností získání výučního listu. Představa stavět kamna a usměrňovat tok hoření ohně mě lákala už od raného dětství, kdy jsem si dlouhé minuty vydržel hrát s plamenem svíčky. Při pohledu na několik rozesmátých chlápků na fotce, pod jejichž rukama rostla krásná kachlová kamna, rozhodla. Další rok jsem zasvětil studiu kamen a nemálo hodin také na dílně, kde jsem se učil od největších mistrů naší doby. V roce 2013 jsem získal výuční list a jsem hrdý na to, že umím vlastníma rukama vytvořit z volně dostupných prostředků něco tak krásného a trvalého, jako jsou kamna.

I přes své původní povolání nejsem nadšenec do moderních technologií a přístupů, které Vás nakonec činí závislými. Dobře postavená kamna Vás přežijí a budou fungovat i při výpadku elektřiny. Navíc díky nim získáte v domě srdce, které Vám bude dávat teplo a lásku. …Když se den zrovna nevyvede, má cesta míří právě ke kamnům. Při pohledu do ohně získávám opět svou ztracenou rovnováhu a klid.

Moje první kamna

Stavět akumulační kamna pro mě znamenalo šanci na lepší životní podmínky pro mě i celou rodinu. Neváhal jsem a ihned po získání výučního listu, jsem spustil webovou prezentaci hlinenakamna.cz a do místních novin vložil reklamu. Nikdo se však ani po několika týdnech neozval. Jen tu někdo chtěl dopojit kotel nebo opravit zničená krbová dvířka. Pro mé nadšení to byla studená sprcha. Nevyučil jsem se přeci jen kvůli tomu, abych dělal opráváře či servisního technika. Díky tomu jsem nadále trčel ve svém původním zaměstnání a propadal depresi, že celé studium bylo k ničemu. Takhle jsem prožil půl roku a celé řemeslo se smrsklo do emailové korespondence a marné zasílání obchodních nabídek.

Až jednou se ozval mladý pár a psal: "Dobrý den, koupili jsme starší roubenku na stálé bydlení a poohlížíme se po vhodném způsobu vytápění. Protože velmi sympatizujeme s přírodním stavitelstvím, díval jsem se po internetu, kdo by uměl postavit hliněna kamna a narazil na Vás. Rád bych si udělal představu jak finančně náročné je vybudování takových kamen. Bohužel finanční stránka je pro nás zásadním kritériem...“. Ti lidé měli vyčleněných pouhých 30 000 Kč na akumulační kamna, o něco více na rekonstrukci celé roubenky, do toho čekali dítě a samozřejmě se potřebovali rychle přestěhovat.

V té době jsem byl už naprosto zoufalý a chytal se i sebemenší příležitosti. Se ženou jsme čekali už páté dítě, nestačili splácet půjčky a přespávali v obýváku na gauči místo vlastní postele. Proto jsem při zvažování nabídky dlouho neváhal a rozhodl se kamna postavit z toho co měli majitelé k dispozici na zahradě a v dílně. Šance získat první skutečnou pracovní referenci byla pro mne natolik zásadní, že bych to dělal i zadarmo.

A tak jsem začal – několik dní v týdnu práce v zaměstnání, několik dní u kamen. Stavba pod rukama rychle rostla a já zažíval radost a smysl z odvedené práce. Svá první kamna jsem nakonec postavil během tří měsíců – krásná, funkční, hliněná bez jediné stavební chemie. Zanedlouho přišly i další zakázky a mě se plnil sen.

Jak jsem skočil a stal se svobodným kamnářem

Cesta svobodného kamnáře je má vlastní cesta za plným potenciálem, kterou jsem nastoupil před několika lety v souvislosti s transplantací jater syna. Setkání se smrtí mě naplnilo prozřením. V tichosti lesa blízko nemocnice jsem si tenkrát odpřísáhl změnit svůj život od základů. Vydal jsem se na dlouhou cestu plnou bourání zažitých zvyků a konfrontací s vlastním strachem. Svým rozhodnutím odejít ze zaměstnání jsem během chvilky ztratil veškeré jistoty a neměl nic pod kontrolou. Byly chvíle, kdy mi opravdu nebylo vůbec do smíchu. Žili jsme s rodinou den za dnem na hraně přežití a já zoufale přemýšlel, jak vydělat peníze na jídlo a placení splátek. Naštěstí se vždy našlo nějaké řešení, nikdy jsme úplně nepadli. Všechny těžké situace byly výzvou k pouštění a bourání omezení. Nelpět a nebrat se vážně znamenalo udělat krok vpřed na cestě k vlastnímu naplnění. Mé staré JÁ s každou tíží ubývalo až se dočista ztratilo. Jaké bylo překvapení když jsem ve své hloubi objevil skutečnou vášeň a zatoužil po opravdovém prožívání. Najednou jsem chtěl cestovat a poznávat cizí kultury, psát knihy, hrát ve filmu, učit se na klavír, malovat a fotografovat, jezdit v terénním autě, vést mužské semináře, přednášet na vysoké škole, být slavným a bohatým, plout plachetnicí po moři, hýčkat svou ženu a rozmazlovat vlastní děti, radovat se ze západu slunce,...zkrátka pít život plnými doušky...Rozhodnutí opustit kancl a stát se kamnářem mě dovedlo k velkému životnímu procesu, na jehož konci jsem prožíval skutečnou svobodu a naplnění.

...Už vím, že mohu všechno a za to děkuji tomuto řemeslu.